4. 10. 2017

Activity Report – 9/2017

V září jsem se s Julií zúčastnil pro mě unikátní akce. Radek OK1MRK nás vzal na víkendovou plavbu po Vltavě a díky tomu jsme měli možnost vidět z hladiny řeky některá známá místa, navštívit nová místa a hlavně prožít prima víkend na lodi. V sobotu 9. září ráno po noci strávené v holešovickém přístavu na lodi Tulipe vyplouváme kolem přístavní kosy proti proudu do centra Prahy. Projíždíme pod Libeňským mostem a Negrelliho viaduktem a zastavujeme ve štvanické plavební komoře. Radek nám vysvětlil, co máme dělat, a pod jeho velením „schod“ na hladině úspěšně překonáváme. Podplouváme pod mosty, u nichž si nikdy nepamatuju, který je který (Hlávkův, Štefánikův, Čechův a Mánesův), a už je před námi Karlův most. Z hladiny ho vidím poprvé a je to zážitek.

Před Staroměstským jezem se otáčíme a vracíme se do Holešovic. Za Libeňským mostem přirážíme ke břehu, uvazujeme loď a na zádi si připravuju VKV vysílací pracoviště. K zábradlí přivazujeme rybářský prut a na jeho konec věšíme anténu Háčovku. Pohodlně se usazuju ke stolku a pod značkou OK1NF/MM rozdávám body v FM poháru. Několik stanic má ze spojení evidentní radost a to mě samozřejmě těší. Odvazujeme loď, vyrážíme dál po proudu a já pokračuju ve vysílání. Až do Trojského plavebního kanálu to jde pěkně. Před nízkými mosty na Císařský ostrov zasouvám prut níž, ale pak dělám blbost a za druhým mostem prut hned znovu vytahuju. Nedochází mi, že je za mostem ještě potrubní lávka. Najednou slyšíme podezřelý zvuk a než stačím cokoliv udělat, je prut zlomený. Tím moje vysílání končí. Jsem na sebe a svojí blbost naštvaný, ale nenechávám si tím kazit další plavbu.

Na konci kanálu proplouváme plavební komorou Podbaba a míříme dál ven z Prahy. Kvůli probíhajícím závodům motorových člunů musíme krátce zastavit v Roztokách. Následuje plavební komora Klecany a krátká plavba do Řeže. Pod areálem Ústavu jaderného výzkumu, kde byla přesně před šedesáti lety (v září 1957) poprvé v Československu spuštěna řízená řetězová štěpná reakce, uvazujeme loď ke břehu a na travnatém běhu děláme piknik spojený s koupáním v řece. Po obědě vyrážíme dál, abychom s dostatečnou časovou rezervou propluli plavební komorou Dolánky.
Poslední úsek plavby do Nelahozevsi si ještě zpestřujeme krátkou zastávkou v Kralupech nad Vltavou. V nelahozeveském přístavišti nás už očekává sympatický majitel mariny se svojí ženou. Pro tento den definitivně přivazujeme loď, Radek vyřizuje formality a jdeme si prohlédnout areál mariny. Mají to tady pěkné a trochu zklamání přináší jenom to, že je v přístavní restauraci svatba a tudíž se tam nemůžeme najíst. Ptáme se na náhradní možnosti a potom vyrážíme do jediné další místní hospody. Bohužel máme smůlu i tady. Přicházíme v době, kdy už se jídlo nepodává. Zachraňuje nás vietnamský obchodník v sousedství, u kterého si kupujeme klobásy a chleba. Vracíme se do přístaviště a majitel mariny nás nechává opéct klobásy na svém ohništi. Nakonec tedy přeci jenom máme teplou večeři a ještě si s majitelem mariny pěkně popovídáme. Po večeři se přesouváme na loď a u teplého čaje s Radkem klábosíme dál. Julie je po celodenní plavbě zmožená a usíná na lavici. Před spaním si ještě hraju s přehledovým přijímačem a zkouším proladit krátkovlnná rozhlasová pásma, abychom si poslechli naše oblíbené stanice. Kvůli silné geomagnetické bouři jsou ale krátké vlny úplně mrtvé. Něco takového už dlouho nepamatuju. Tak aspoň píšeme pohledy a kolem desáté zalézáme do kajut a spokojeně spíme až do rána.

Přes noc se přesně podle předpovědi mění počasí a vstáváme do deštivého rána. To nám ale nevadí. Zatápíme si a Radek po vyplutí Radek kormidluje z kajuty. Za deště proplouváme plavební komorou v Dolánkách, potom už déšť ustává a můžeme se přestěhovat na palubu. Další zastávka je až v plavební komoře v Klecanech a potom před komorou v Podbabě, kde uvazujeme loď a obědváme na rozdíl od předchozího dne přímo na lodi. Zpáteční cesta utíká rychleji, než by se nám líbilo a než se nadějeme, jsme v Holešovicích. Balíme krosny, uklízíme loď a loučíme se. Radek ještě předává loď, já s Julií už míříme na hlavní nádraží. Cestou vlakem domů jsem v duchu znovu na lodi. Bylo to parádní. Díky, Radku!
QSL
Na moje posluchačské reporty odpověděli v září direktem Alexander OE1PAB, Ľudovít OM3WBQ a YL Marina SA3CJF.
SWL
Ve druhé polovině měsíce jsem si našel čas na poslech na krátkých vlnách. Do posluchačského deníku jsem zapsal především příležitostné stanice, většinou z východní Evropy. Z Ruska byla v éteru řada stanic s prefixem R20 u příležitosti 20. výročí založení Russian Contest Clubu. Stanice RO80RO pracovala k 80. výročí vzniku Rostovské oblasti, podobně stanice RU80TO připomínala vznik Tambovské oblasti a UE80OL vznik Orelské oblasti. Finští radioamatéři pracovali s prefixy OF u příležitosti 100 let od vzniku Finské republiky, zajímavou značkou byla např. OF100FI/0 z Ålandských ostrovů.

Poslouchal jsem také bulharské stanice LZ100SK (Sv. Kornélius), LZ73TRC (HQ stanice Thracian Rose Club) a LZ105PBP (105 let od použití letadla Albatros FII jako bombardéru). Poláci prostřednictvím stanic HF40O, SO40SONDA, SP40SONDA vzpomínali na populárně-naučný televizní pořad SONDA, značka HF160MD byla vzpomínkou na 160 let od narození Michała Drzymały a SN0NONE připomínala meziválečnou vojenskou radiostanici N1. Dále jsem z východu poslouchal stanice EO25PZ (25 let Ligy radioamatérů Volyně), EV950M (950 let města Minsk) a EM130QN. V deníku mám i značky EI22WAW (Wild Atlantic Way), OV1RR (Ringsted Radiomuseum) a mimo Evropu A91ARS, HZ87ND (87. Národní den Saúdské Arábie), OX90EDR (90 let EDR).

Z chráněných území vysílaly např. PE44FF a OK4WFF. Nejzajímavější aktivitou OK amatérů pro mě ale byl provoz OL100SV (100 let spojovacího vojska) a DX expedice 5T5OK. Z Afriky jsem také poprvé slyšel Západní Saharu (S01WS) na deseti metrech. Z Oceánie pěkně procházeli Ramon DU8ZN, Peter VK2CR, Jan VK2CIA, Mike VK2BXE, Moz VK3CWB a Grant ZL2GD. Zajímavostí byly stanice D1WW z Doněcké lidové republiky a UF6VA z Abcházie. Zážitkem byl poslech provozu CU2KG, kdy za mikrofonem seděl a americký pajlap bravurně zvládal Martti OH2BH.
Potěšil mě také první příjem desetimetrových majáků GB3RAL, ON0RY a SV6DBG. Mimo amatérská pásma jsem na 6 070 kHz poslouchal Radio DARC a jeho speciální vysílání z Konference IARU R1 v bavorském Landshutu. Dobře byly slyšet také večerní relace Bangladesh Betar na 13 580 kHz a Radio Thailand na 9 390 kHz.

Závody
FM poháru jsem pod značkou OK1NF/MM z lodi Tulipe (Tarpon 37) rozdal body 12 stanicím na 2 m a jedné stanici na 70 cm. Na krátkých vlnách jsem poslouchal skandinávské stanice v telegrafní část Scandinavian Activity Contestu.

1. 9. 2017

Activity Report – 8/2017

V srpnu jsem vyrazil na návštěvu k Radkovi OK1MRK, s rádiem jsem se podíval na pět nových SOTA vrcholů a užil jsem si nejpříjemnější VKV závod sezony:
Diplomy
Po překonání dalších dvou milníků při vysílání z kopců jsem požádal a vzápětí obdržel diplom za 1000 bodů za aktivaci SOTA vrcholů v OK a diplom za 1000 aktivátorských bodů v programu GMA.

QSL
Direktem a novými potvrzenými prefixy mě potěšili Fabio IU1FID a Cesare IU6FUB. Lístek mi poslal také Jim N4BFR (DeKalb Co., GA). Největší radost mi udělal Mike VE2XB, když mi skoro na den přesně po devíti měsících od odeslání mého posluchačského reportu poslal lístek VY0BRR z arktického ostrova Dorset (nová IOTA NA-156) v teritoriu Nunavut. Toto teritorium na severu Kanady je obrovské území s rozlohou 24x větší než má Česká republika (při započítání vodstva dokonce 26x větší), ale v důsledku drsného arktického podnebí je se svými 37 tisíci obyvatel prakticky neobydlené. Proto je QSL z Nunavutu vzácnost.

Možnost odpovědět na posluchačský report jsem měl i já a rád jsem Michailovi R4F-10 poslal do Penzy direkt. Kromě toho jsem zabalil 0,3 kg lístků a odeslal je na QSL službu. Také jsem si nechal vytisknout nové lístky OK1NF. Po předchozí dobré zkušenosti s happyQSL jsem i tentokrát využil služeb Bédi OK1FXX a znovu jsem byl s výsledkem spokojen.

SOTA
Namlsáni velikonoční návštěvou u Radka OK1MRK jsme se s Julií v polovině srpna znovu vypravili do Ústí nad Labem. Přes dopravní komplikace na železnici mezi pražským hlavním a holešovickým nádražím jsme nakonec do cíle dojeli jenom se čtyřicetiminutovým zpožděním. Jakmile jsme byli u Radka, pustili jsme se do večeře a plánování. Na jaře se osvědčilo věnovat jeden den výletu po zajímavých SOTA vrcholech a druhý den prohlídce pěkných míst v Ústí. Stejně jsme to naplánovali i tentokrát a v sobotu ráno jsme po snídani vyrazili na poznávací výlet. Jeho první zastávkou byla Nakléřovská výšina OK/US-027 (703 m) na rozhraní Krušných hor a Děčínské vrchoviny. Díky solidní cestě a mírnému stoupání byl výstup na vrchol Nakléřovské výšiny spíš procházkou. Z povzdálí jsme omrkli antény Edvina OK1UFF a usadili jsme se na místě, kde kdysi stávala rozhledna.

Na vrcholu Nakléřovské výšiny

K aktivaci vrcholu jsme využili probíhající FM pohár a na 2m se nejdřív v éteru ozval Radek a po něm já. Za čtvrthodinku provozu jsem měl v deníku 16 QSO, z nichž mi největší radost udělali hned tři s2s spojení:  Martin OK1JMA vysílal z kóty Kumburk OK/KR-031 (642 m), Honza OK1YI pod klubovou značkou OK1OTM jako obvykle aktivoval Boubín OK/JC-002 (1362 m) a děti z OK1RKS tentokrát navštívili Krušnou horu OK/ST-021 (609 m). Aktivace Nakléřovské výšiny pro mě zároveň znamenala první vysílání z okresu Ústí nad Labem (můj 25. aktivovaný okres). Zatímco jsme s Radkem vysílali, Julie sbírala maliny, takže na své jsme si přišli všichni. Při balení začalo studeně foukat, a protože nebyl důvod se dál na kopci zdržovat, zahřáli jsme se krátkým pochodem k autu, abychom pokračovali dál na severozápad.

Aktivace OK/US-027 v FM poháru (foto OK1MRK)

Druhým kopcem zařazeným do plánu výletu byl Špičák OK/US-023 (723 m), jehož vrchol je od státní hranice se Saskem vzdálen ani ne tři čtvrtě kilometru. K vrcholovému kříži nás zavedla zelená turistická značka, a když jsme se dosyta pokochali pěkným výhledem, usadili jsme se v lese těsně pod vrcholem. Mezi smrky jsme natáhli dipól na 40 metrů a jako vysílací stolek nám posloužil pařez. Na obvyklém SOTA kmitočtu jsem dal výzvu, Radek mě podpořil spotem a v zápětí se rozběhl pajlap. Postupně zavolalo osmnáct lovců, mezi nimi poprvé Robert DL4ROB, Graeme M0OAT, Michael G0POT a Lacy YO6CFB (nový prefix). Povedená aktivace z nenápadného a přesto zajímavého vrcholu byla pěkným završením sbírání 1000 bodů za aktivaci českých SOTA vrcholů. Julie mezitím postavila domeček z klacků a mechu, se kterým jsem ji musel vyfotit. Z kopce jsme se vraceli po stejné trase, a protože už bylo po poledni, byl další bod programu jasný. Na oběd jsme zajeli do Petrovic a cestou mi Radek ještě ukázal místo u vodojemu nad Krásným Lesem, odkud vysílával ústecký radioklub OK1KCU. V Petrovicích jsme si s Radkem pochutnali na svíčkové, Julie zahnala hlad řízkem a před dalším putováním nám bylo ještě lépe.

Stráž na vrcholu Špičáku

Z Petrovic jsme se vydali téměř přesně na východ, projeli jsme pod nádhernými Tiskými stěnami a za chvíli jsme byli ve Sněžníku. Potřetí jsme popadli batohy a radiovou malou polní a šlapali jsme na vrchol, tentokrát na Děčínský Sněžník OK/US-024 (723 m). Po necelém kilometru jsme z asfaltky odbočili a dál pokračovali po lesní pěšině mezi stromy a skalami. Skalám jsme neodolali ani na vrcholové planině a z jejího jižního okraje jsme se pokochali pohledem do kraje.

Výhled z Děčínského Sněžníku jižním směrem

S rádiem jsme se usadili jen pár metrů od strmého skalního srázu a dipól jsme natáhli přes cestičku na vysokou břízu. Když jsem dal výzvu a Radek odeslal do SOTAwatch spot, čekal jsem přiměřený pajlap, ale kupodivu zavolalo jenom sedm lovců, mezi nimi po devítileté pauze Mario DL4MFM a jako nová stanice Gerasim LZ5ET. Kdybych pokračoval ve volání výzvy, možná by se ještě někdo ozval, ale nechtěl jsem vysílání natahovat na úkor prohlídky vrcholu a návštěvy rozhledny. Proto jsem se rozloučil a mohli jsme balit. Julie mi ještě předvedla, jak ji Radek naučil vyšplhat na strom, a potom už nic nebránilo návštěvě pěkné kamenné rozhledny. Výhled do Čech i Saska stál za to, i když viditelnost nebyla úplně dokonalá. Když jsme klíče od rozhledny vrátili, koupili jsme si pohledy a dokončili jsme kolečko po vrcholové planině. Poslední zastávkou na vrcholu byla Drážďanská vyhlídka, kde jsem si našel pár minut na prozkoumání rozhlasového éteru a přijímačem Albrecht DR 70 jsem očuchal DAB vysílání ve III. pásmu. Z Německa byly slyšet multiplexy na kanálech 5C (DR Deutschland, 13 stanic), 6B (MDR S-ANHALT, 10 stanic) a 9A (MDR Sachsen, 13 stanic). Z Čech bylo živo na kanálech 10A (Teleko DAB, 14 stanic, vysílač Milešovka) a na 12C (ČRo DAB+, 14 stanic, vysílač Praha - Mahlerovy sady). Následoval už jenom návrat na parkoviště a rozhodnutí, co dál.

Hrátky s DAB na Drážďanské vyhlídce (foto OK1MRK)

Rozhodování to nebylo těžké. Shodli jsme se, že máme čas, energii i chuť navštívit ještě jeden kopec. Radek věděl, že mi v hlavě leží Buková hora OK/US-028 (683 m) kvůli vysílači na jejím vrcholu a tak jsme nemuseli o volbě dalšího kopce diskutovat. Projeli jsme Jílové a Děčín, po pravém břehu Labe jsme dojeli až před Těchlovice a tam jsme uhnuli na cestu, která nás dovedla až pod Bukovou horu. Na vrchol jsme šli procházkovým tempem a téměř bez ustání jsem si za pochodu prohlížel a fotil betonovou věž, která je díky svým 223 metrům výšky nejvyšším nekotveným vysílačem v České republice.
Vysílač Buková hora

Podobně jako na Děčínském Sněžníku ani z Bukové hory nezpůsobil na pásmu můj signál žádný velký rozruch a zavolalo mě jenom pět stanic. Na platnou aktivaci to ale stačilo. Zabalili jsme, udělali jsme společnou fotografii, rozhlédli se po kraji a vyrazili jsme zpátky k Radkovi do Ústí nad Labem.

Spokojení účastníci výletu

Následující den jsme věnovali zajímavým místům v Ústí. Postupně jsme se podívali na Erbenovu vyhlídku, prošli Bertiným údolím, vystoupali na Vysoký Ostrý. Stihli jsme také krásně promoknout až na kůži a vykoupat se v Labi. Kromě toho jsme jako obvykle stačili s Radkem probrat všechno možné, včetně hrubého plánu společných akcí do konce letošního roku. V pondělí ráno jsme od Radka opět odjížděli nadšeni. Snad naše nadšení sdílel i Radek a pustí nás k sobě i příště. :-)

Vysoký Ostrý

Další příležitost aktivovat nový kopec se naskytla při rodinné dovolené, kterou jsme trávili nedaleko SOTA vrcholu Černá hora OK/PL-050 (662 m). Nechtěl jsem svým vysíláním příliš narušovat denní program, a proto jsem na Černou horu vyrazil hned po ránu a v éteru jsem se ozval už v půl deváté. To bylo pro lovce asi příliš brzy a zavolalo jich jenom šest. Novými stanicemi v deníku byli Vladimir EW8CP, Luc ON7DQ a HB9HFA. Čekal jsem větší zájem už jenom proto, že podle statistik je Černá hora druhým nejméně aktivovaným vrcholem v Plzeňském kraji. Ale nevadí. Na platnou aktivaci šest spojení stačí. Zároveň jsem tímto vysíláním překonal hranici 1000 bodů za aktivace vrcholů v programu GMA (Global Mountain Award). Když nikdo další nevolal, rychle jsem zabalil a stejnou cestou jsem se vrátil k rodině a krátký SOTA výlet jsem zakončil příjemnou dopolední koupelí v rybníce.

Pohled na Černou horu OK/PL-050 z rozhledny Březinka
Závody
Večer před Letním QRP závodem na VKV jsem s využitím zařízení Josefa OK1FKD rozdal na krátkých vlnách pár bodů v závodě EU HF Championship. Na pásmech 20, 40 a 80 metrů jsem udělal celkem 54 spojení. Ze stanic, které jsem udělal, mají nejdéle koncesi Franc S59AA (od r. 1950) a Hardy DL3KWF (1958). Naopak nejčerstvějšími nováčky byli Oleg UX4U (koncese od 2009) a Jurij US3IY (2006). Nenatrefil jsem na žádného operátora s první koncesí stejně starou jako je moje (1994), ale pracoval jsem s Rimasem LY6A a Jonasem LY4T a ti předávali 77, tj. získali koncesi v roce mého narození.
Největší závodní a společenskou událostí pro mě v srpnu byl Letní QRP závod na VKV. Měsíc po Polním dnu jsem se v Krušných horách znovu viděl s kamarády z radioklubu OK1KJO. Kluci přijížděli do QTH OK5W postupně už od čtvrtka, já jsem dorazil až v sobotu odpoledne a přijela se mnou i Julie. Stožár s 2x9 el. DK7ZB i stan už stál a sobotní večer patřil posezení u ohýnku. Julie u toho ještě stihla nasbírat velkou misku malin a něco borůvek a já si zpestřil večer spojeními v EU HF Championship.

Příprava na závod

V neděli jsme se usadili ve vysílacím stanu pár minut před devátou. Za první hodinu závodu jsme udělali 42 spojení, nejdelší s Francem S57O (463 km) a získali 7.818 bodů. Na konci druhé hodiny máme v deníku 59 QSO, bezmála 13 tisíc bodů a nový ODX s vukovarským radioklubem 9A0V (740 km). Žádné další spojení přes 700 km jsme už do konce závodu neudělali. V polovině závodu byl průběžný výsledek 75 spojení a něco přes 15 tisíc bodů. Za další tři hodiny jsme do deníku zapsali už jenom 35 spojení (z delších 9A1N 631 km, 9A0P 619 km, S50L 527 km) a skóre vylepšili o deset tisíc bodů. Na konci závodu deník ukazuje výsledek 110 platných spojení, 25.695 bodů, ODX 9A0V 740 km. Udělali jsme 59 stanic z OK (7.988 bodů), 18x DL (2.931 bodů), 9x S5 (4.458 bodů) a dále 7x OE, 5x HA, 5x SP, 4x 9A a 3x OM.
Mapa spojení OK1KJO v Letním QRP závodě

Největším překvapením bylo, že jsme neudělali jediného Itala, přestože např. I1MXI/1 nebo IZ3NOC u nás hrály moc pěkně. Ze západu jsme kromě německých stanic slyšeli už jenom kolektivku F8KID, ale nedovolali jsme se. Na druhou stanu nám udělala radost spojení s kamarády Mírou OK1JEH, Rasťou OM3BH a dalšími. Balení máme nacvičeno z řady předchozích akcí a už hodinu po závodě jsme se mohli rozjet k domovům. Závod byl vyhodnocen ještě před koncem měsíce a tak víme, že mezi stanicemi s více operátory stačil náš výsledek na 5. místo. Ale důležitější než řádek ve výsledkové listině je to, že se na kopci během víkendu objevili Franta OK1AAU, Milan OK1AMX, Josef OK1FKD, Milan OK1FMX, Jirka OK1HJZ, Honza OK1MJA, Standa OK1MNH, Honza OK1NF + Julie, Dalibor OK1UKC, Jarda OK1WF a Sváťa OK3CV se psem. Někdo se zdržel jen pár hodin, někdo několik dnů, ale viděli jsme se a to je vždycky fajn.

Dalibor OK1UKC, Jirka OK1HJZ, Josef OK1FKD

Na VKV jsem ještě krátce vysílal v FM poháru a z vrcholu Nakléřovské výšiny jsem na 2m udělal 16 spojení, což je víc než běžně při rozdávání bodů dělám.

8. 8. 2017

Activity Report – 7/2017

V červenci jsem si užil Polní den na VKV, vysílal jsem ze šesti SOTA vrcholů, vzpomněla si na mě QSL služba a o něco bohatší je i moje radiová knihovnička:
QSL
Po návratu z dovolené na mě doma čekal balíček s 0,4 kg lístků z QSL služby. Menší část lístků byla za moje vysílací aktivity. Z těch mi největší radost udělal QSL od ruského posluchače Michaila R4F-10 za poslech spojení mezi OK1NF a YO4NF. Ale potěšily samozřejmě i ostatní QSL, zejména za moje telegrafní QRP vysílání z pole.
Jako posluchač jsem se mohl radovat z lístků od 24 Japonců, šesti stanic ze Sibiře, šesti dalších DX stanic (CX7ACH, UN7CAJ, YL Jilly YB1JYL, ZL3ADT, ZP5AA, ZP5WBM) a dvou nových OK stanic (OK1MLP, OK2BLD). Pro diplomy mi přibylo následující:
DLD - 2 DOKy (E16, S64)
DXCC - 1 pásmová země (ZP na 15m)
RDA - 4 distrikty (CB-22, NS-10, TN-23, VO-25; celkem potvrzeno 600 distriktů)
WAJA - prefektury Gifu a Kochi potvrzeny na CW
WDXS - 35 DX stanic
WPX - 7 prefixů (CX7, EB1, EE3, JK2, LB8, RC8, UD8)


Direkt mi v červenci přišel jediný, ale zato vzácný. Na můj posluchačský report odpověděl radioklub VE8YK z Yellowknife, hlavního (a jediného) města Severozápadních teritorií. Takový lístek voní romantikou a je to teprve můj druhý QSL z této části Kanady, která je 17x větší než Česká republika, ale žije v ní jenom něco přes čtyřicet tisíc lidí.
Výběr z červencových QSL
SOTA
V průběhu července se mi povedlo aktivovat šest SOTA vrcholů, z nichž na třech jsem byl vůbec poprvé. Nejdřív jsme se o Polním dnu prošli s Mírou OK1JEH na Jelení horu OK/US-001. Tam jsem z vrcholového kříže jsem natáhnul dipól na mladý modřín, usadil jsem se do trávy a po několika výzvách mě na 40m CW postupně zavolalo 19 lovců. Nově mezi nimi byli Beo DJ4XD, Roger F5LKW, Peter HB9FAI, Fabio IK2LEY a Dan OM6AN (aktivní SOTA op). Třešničkou bylo s2s spojení s Dominikem HB9CZF/P z vrcholu Roggenflue HB/SO-012 (995 m). Potom jsem ještě zkoumal éter na DAB/FM, zatímco se Míra snažil aktivovat Jelení horu na 20m SSB. Přes veškerou snahu se mu to nepodařilo, ale neúspěch nesl statečně.
Přísečnická přehrada z vrcholu Jelení hory
Protože jsme zpátečním pochodem na Lysou horu OK/US-008 splnili podmínky pro její aktivaci, mohli jsme se další den ozvat i z ní. Dipól na 40m v konfiguraci obráceného V jsem stejně jako loni dostal poměrně vysoko a tak můj dvouwattový signál slyšelo 24 lovců. Novými stanicemi v deníku byl radioklub GM6NX (zároveň nový prefix) a Matt HB9FVF (SOTA op). Po šestileté pauze mě zavolali Ogi 9A7W a Martin DF3MC. Když lovci přestali volat, vystřídal mě Míra, připojil k anténě svojí FT-817 a na SSB udělal 12 spojení včetně s2s s Jürgem HB9BIN/P z bernského kopce Gurten HB/BE-111. 
Aktivace Lysé hory (foto OK1JEH)
O nějakou túru s rádiem si přímo říkali červencové svátky. Využil jsem příznivých domácích okolností a vypravil jsem se na dva šumavské vrcholy, které mám na seznamu kopců, jež chci navštívit. V předvečer Dne slovanských věrozvěstů jsem dojel do Českého Krumlova a druhý den ráno jsem pokračoval motoráčkem dál do Nové Pece jako výchozího bodu pochodu na nejvyšší vrchol české strany Šumavy Plechý OK/JC-001 (1378 m). Přes Rossbach a okolo nouzového nocoviště a Plešného jezera jsem za dvě a půl hodiny došel na vrchol. Závěrečný výstup po kamenech podél státní hranici pod pálícím Sluncem byl náročný a o to větší radost jsem měl, když jsem si konečně sáhl na masivní kříž na vrcholu. Když jsem se pokochal výhledem do kraje, vyhlédl jsem si místečko na vysílání a bez dalšího otálení jsem začal chystat pracoviště. Anténu jsem bohužel musel pověsit dost nízko, a protože ani aktuální podmínky šíření nebyly ideální, tak můj dvouwattový signál žádnou velkou díru do ionosféry nevypálil. Přesto mě nakonec udělalo jedenáct lovců a Plechý se pro mě stal teprve čtrnáctým vrcholem, který mám aktivovaný i ulovený. Deset bodů za aktivaci bylo tentokrát opravdu zasloužených.
Nejvyšší bod české části Šumavy
Z Plechého jsem pokračoval dál po státní hranici na sousední SOTA vrchol Třístoličník OK/JC-003. Na rozdíl od cesty na Plechý jsem na hřebenovce kopírující státní hranici potkával poměrně dost výletníků z Rakouska, Čech i Bavor. Přes česko-rakousko-německé trojmezí, Trojmeznou horu a Vysoký hřeben nebylo těžké dojít na Třístoličník, kde bylo živo díky dobré dostupnosti vrcholu po silnici z Německa a fungující restauraci. Bohužel jsem neměl v peněžence žádná eura a občerstvení jsem musel oželet. Jakmile jsem našel vhodný plácek na vysílání, netrvalo dlouho a byl jsem znovu v éteru. I z Třístoličníku jsem udělal jedenáct spojení, včetně s2s s Fredem HB9/DL8DXL/P a Mattem HB9FVF/P, kteří společně vysílali z vrcholu Crupspitz HB/GR-161 (1164 m). Následoval sestup po červené značce až do Nového Údolí. Díky nevyčerpané časové rezervě mi zbyl čas na polévku a pivo i na prohlídku místních zajímavostí (památník železné opony, Pošumavská jižní dráha s nejkratší mezistátní železnicí na světě). Ve vlaku do Číčenic a dál do Plzně už jsem jenom odpočíval a v duchu se vracel na krásná nová místa, která jsem toho dne na Šumavě viděl.
Vrchol Třístoličníku od jihovýchodu
Další nový vrchol jsem aktivoval v rámci odpoledního výletu ve všední den. Po šichtě jsem z Plzně odjel autobusem do Měčína s cílem aktivovat nedaleký Chlumec OK/PL-058. Větší část pochodu tentokrát vedla po silnici, což vzhledem k hustotě provozu mezi Měčínem a Skašovem nebyl žádný problém. Přesto jsem po necelých dvou kilometrech ze silnice rád odbočil do lesa, kde mě solidní cesta zavedla až na vrchol ozdobený telekomunikačním stožárem. Usadil jsem se v řídkém lese a v příjemném stínu si připravil vysílací pracoviště. I přes nepříjemné impulsní rušení reagovalo na moji telegrafní výzvu na 40m deset lovců. Poprvé mezi nimi byli Svein LA3BO (nový prefix) a Bruno HB9CBR/P z La Combert HB/FR-040 (1082 m). Zajímavostí bylo, že každé spojení bylo do jiné země, a také to, že aktivací Chlumce jsem překonal hranici 1000 aktivátorských bodů bez započtení zimních bonusů. Z kopce jsem se vrátil stejnou cestou do Měčína, počkal jsem na autobus do Lužan a tam jsem přesedl do vlaku do Plzně. Za Přešticemi začala parádní bouřka a tak bylo při zpáteční cestě na co koukat.
Na Chlumci
Poslední červencovou SOTA aktivací byla návštěva Hradišťského vrchu OK/PL-054, kam jsem se stejně jako v předchozích dvou letech vydal při rodinné dovolené v Konstantinových Lázních. O sobotním poledním klidu jsem hodil do batohu vše potřebné a osvědčenou cestou jsem si vyšlápl na vrchol. Loni jsem Hradišťský vrch aktivoval na 20m CW, rok předtím na 2m FM, ale letos jsem zůstal věrný čtyřicítce. Odměnou bylo zavolání od dvanácti lovců. Novými byli Carlos LA9PJA, Paul-Jöel F2YT/P z WFF oblasti FFF-1621 Étangs de La Barette v departmentu Somme a také Peter OE5AUL/P z vrcholu Kolomansberg OE/OO-081 (1114 m). Když pajlap ustal, proladil jsem pásmo a našel jsem Grzegorze SP3LRS/P aktivujícího kopec Radunia SP/SP-002 (573 m). Moc rád jsem s Grzegorzem udělal spojení, nejenom proto, že je stejně jako já příznivcem QRP CW provozu z přírody, ale i proto, že Raduniu znám a téměř jsem jí před šesti lety sám aktivoval. Dál jsem ještě narazil na Franka LX/PC2D/P a spojení s ním pro mě znamenalo 65. zemi DXCC udělanou s QRP z pole. Protože právě probíhal také RSGB IOTA Contest, neodolal jsem a udělal jsem ještě čtyři závodní spojení (GM2T EU-008, GM7V EU-010, UX0KR, 9A3JH). Nejlepší ze všeho ale byla tečka v podobě koupání v zatopeném lomu na úpatí Hradišťského vrchu.
Hradišťský vrch
SWL
Na Jelení hoře OK/US-001 ležící prakticky na hranici se Saskem mi zbyla chvilka času na průzkum VKV éteru. Nejdřív jsem vyzkoušel DAB. Na kapesní rádio Albrecht DR-70 s prutovou anténou jsem zachytil celkem 10 multiplexů s 99 stanicemi ze šesti vysílačů z Německa (Chemnitz/Geyer, Weißenfels Pettstädt, Gera/Langenberg, Hof/Labyrinthberg, Amberg Hirschau/Rotbühl, Halle/Petersberg) a dvou českých vysílačů (Velemín/Milešovka, Příbram/hvězdárna). Nejvzdálenějším vysílačem byl Halle/Petersberg (149 km), následovaný vysílači Amberg Hirschau/Rotbühl (137 km), Weißenfels Pettstädt (122 km) a Příbram/hvězdárna (108 km).
Na FM jsem proladil jenom spodní polovinu pásma a pomocí RDS jsem identifikoval stanice z německých vysílačů Chemnitz/Geyer, Leipzig Wiederau, Dresden-Wachwitz, Halle/Gerberstraße a řady českých vysílačů (nejvzdálenější Votice/Mezivrata 146 km, Klatovy/Doubrava 118 km, Praha/Vinohradská 104 km, Praha/Mahlerovy sady 102 km).
Vysílač Chemnitz/Geyer (převzato z internetu)
Zajímavé čtení
Díky Milanovi OK1AMX a Josefovi OK1FKD se mi podařilo zaplnit mezeru ve sbírce Radiových zpravodajů. Kluci mi věnovali chybějící ročníky 1981 a 1983. Děkuju! Kromě toho jsem svoji radiovou knihovničku obohatil o několik publikací vydaných Československým DX klubem. V klubovém e-shopu jsem si koupil tituly DX - dálkový příjem na všech vlnách, Přijímací antény a doplňky 1. a 2. díl, Přehled vysílačů 2017, CD s Archivem 1975 – 1980, CD DX Revue 1990 – 2001 a navrch několik klubových samolepek.
Publikace CSDXC
Závody
S radioklubem OK1KJO jsem se zúčastnil Polního dne na VKV. Z Lysé hory v JO60OK jsme udělali 313 platných spojení a 85.014 bodů v kategorii 144 MHz MO LP. Povídání o závodu je k dispozici v předchozím článku.
Na krátkých vlnách jsem udělal 4 telegrafní spojení v RSGB IOTA Contestu. Mimo to mi přišla vlaječka za účast v letošním PACC Contestu.