Letní QRP závod na VKV 2013

Úvahy o účasti OK1KJO v Letním QRP závodu na VKV se objevily už o Polním dnu nebo možná ještě dříve. Mě tato akce nechávala klidným, protože jsem na první srpnový víkend měl rodinný program a nepředpokládal jsem, že by šel skloubit se závodem. Ale jak už to bývá, člověk míní a pánbůh mění, někdy dokonce pozitivním směrem. V pravidelné FM rundě amatérů okresu Chomutov přišel Honza OK1MJA s nápadem odvézt mě i s Julií (a případně i psa, o kterého jsem se týden staral) do contestového QTH OK5W a po závodě nás dopravit zpátky do Kadaně. Chvíli jsem o tom přemýšlel a potom jsem na nabídku kývl.

Pohoda u ohýnku (OK1AAU, OK1WF, OK1FKD, Julie, v dáli OK1MJA)

Přesně podle domluvy nás Honza v sobotu odpoledne v Kadani naložil a za dvacet minut jsme byli na OK5W. Po přivítání s Frantou OK1AAU, Jirkou OK1AEZ, Honzou OK1AQB a Josefem OK1FKD a rychlém vybalení věcí mě Julie odtáhla prohlédnout si kotel, uhlí a hlavně sbírat „poklady“. Nejvíc jí zaujaly velké šrouby a tím pádem její sbírka rychle nabývala na hmotnosti i objemu. K tomu jí ještě kluci dobrácky povzbuzovali, ať si toho nasbírá co nejvíc, nejlépe plné nákladní auto. Holt není nad dobré kamarády, hi. Naštěstí byla pro Julii přeci jen silnější vidina ohýnku a opečeného buřtu a povedlo se mi přesměrovat její zájem na přípravu ohně. Nadšeně mi pomáhala se dřevem i ohništěm. Když byl oheň připravený a stačilo jen škrtnout sikou, dali jsme si ještě jednu pauzu na sbírání pokladů. Potom už došlo na vrchol sobotního programu. Opekli jsme si buřty a ve žhavém popelu upekli cibuli. Při večeři jsme si povídali s Frantou, Josefem a Jardou OK1WF, který po hlídání vnoučat také dorazil na kopec. Na chvilku se ukázal i Jindra OK1XR, ale bohužel se dlouho nezdržel a vrátil se na noc do Kadaně. U ohně se Julie krásně umazala. Nejlépe to bylo vidět na kraťasech, které svojí původní růžovou barvu změnily na šedočernou. V duchu jsem si říkal, že by snad bylo lepší kraťasy zahodit než se je snažit vyprat, ale víc jsem se tím netrápil. Julie taky vypadala spokojeně. Po provizorní hygieně u nádrže s dešťovou vodou jsem Julii zahnal do postele. Spadnout z ní nemohla. Z jedné strany tomu bránila zeď a z druhé hradba dílů z rozebraného lodního vysílače Schiffssender SS-1000. To se Julii líbilo a před usnutím se mě vyptávala na jednotlivé součástky. Jakmile byla Julie v posteli, mohl jsem posedět s kluky. Josef OK1FKD měl v chodu svoje krátkovlnné QRP pracoviště a rozdával body v European HF Championship. Na chvilku jsem ho vystřídal a šestnácti stanicím jsem (snad) udělal radost. Do postele jsem šel v jedenáct, ale stejně jsem se moc nevyspal. Vedle Julie zbylo místo taktak na to, abych si vedle ní lehl na bok. V břiše jsem měl zapíchnutá její kolena, v zádech vše, co trčelo ze zbytků lodního vysílače, a do toho samozřejmě bylo horko.

Příprava na závod

Ráno byla Julie jako rybička a hned chtěla pokračovat ve sbírání pokladů. Převlékání a hygienu považovala za zbytečné zdržování, slyšela maximálně na snídani. Tu jsem jí musel naservírovat k vysílacímu stanu, aby mohla při snídani sledovat, jak Josef zapojuje rádio, anténu a bižuterii potřebnou pro závodní provoz. Než jsme se nadáli, bylo devět hodin a začátek závodu. Jako první jsem k rádiu usedl já, anténou točil Josef a z druhé strany mi asistovala Julie. V éteru nezamořeném chrochtajícími signály závodních QRO superstanic jsme v klidném tempu sbírali body, převážně za spojení se stanicemi z jihu a jihovýchodu, které jeli VHF Alpe-Adria Contest. Překvapením byla naprostá absence stanic z Německa. Vtipkovali jsme na téma, jestli nezačala válka nebo jestli Německo nedrží státní smutek. Protože Julie po většinu času vyžadovala mojí pozornost, měl jsem možnost vyzkoušet si provoz SO2R – jeden operátor, dvě rádia. Obsluhovat v jeden okamžik transceiver, počítač a Radio Julie nebylo úplně triviální.

Závodní soustředění ... (foto OK1GI)

Po první hodině závodu mě vystřídal Jarda OK1WF, protože mě Julie nutně potřebovala při dalším sbírání pokladů. Za půl hodiny jsem se mohl vrátit k rádiu a vysílat dál. Julie zatím z magnetu ve tvaru podkovy a několika šroubů stavěla dvojplošník s tlačnými vrtulemi. Na další střídání nastoupil Josef OK1FKD. U volantu Pepíka střídal Honza OK1AQB a Jarda. S točením „pomáhala“ také Julie. Spojení i body nám přibývaly tempem obvyklým pro tento závod. V polovině závodu jsme konečně udělali spojení do Německa. Kolem poledne se začalo zatahovat a objevily se první vzdálené bouřky. V půl druhé už blýskalo nebezpečně blízko vrcholu Lysé hory a nezbylo nám nic jiného než všechno vypnout, odpojit anténu a utéct před bouřkou do baráku. Při krátkém přesunu jsme trochu zmokli a raději jsem Julii převlékl do suchého oblečení.

Julie pomáhala, kde mohla

Půl hodiny před koncem závodu se bouřka vzdálila natolik, že jsme se vrátili k zařízení a udělali jsme posledních sedm spojení. Závod jsme skončili s výsledkem 122 platných spojení (+ jeden tuplák) a 29.388 bodů. S výkonem 10 wattů a anténní soustavou 2 x 9 el. DK7ZB jsme pracovali se stanicemi z devíti zemí DXCC (6 x 9A, 10 x DL, 6 x HA, 4 x I, 6 x OE, 71 x OK, 8 x OM, 7 x S5, 4 x SP). Nejdelší spojení bylo s 9A0V na vzdálenost 740 km. Na telegrafu jsme udělali 38 spojení, na „foniatrii“ 84 spojení. Kromě DXů potěšily kontakty se starými známými z OK a OM (OK1AGE, OK1AR, OK1DCI, OK1ES, OK1HAS, OK1JRA, OK7CM, OM3BH a další) a také se třemi YL stanicemi (OK1DVA, OK1YL, OK5AR). Během závodu a balení jsme měli dvě amatérské návštěvy. Nejdřív se přijel podívat Vojta OK1GI a když jsme balili, ukázal se na kopci Wolfgang DG3DW. Balení nám trochu komplikoval déšť. Naštěstí jsme do poslední chvíle nechali stát vysílací stan, a když byl déšť největší a navíc doprovázený kroupami, měli jsme se kam schovat. Po zabalení věcí jsme se rozloučili a rozjeli se k domovům. Mě a Julii vzal zpátky do Kadaně Josef. Uvidíme, na jaké místo bude náš výsledek v závodu stačit. Loni to bylo místo první. Kdybychom dopadli stejně, bude to fajn, ale i když nevyhrajeme, nic se nezmění na tom, že to byl krásný víkend s Julií, kamarády a QRP vysíláním. Díky, kluci!

Přestává pršet, můžeme balit