V září jsem se s Julií zúčastnil pro
mě unikátní akce. Radek OK1MRK nás vzal na víkendovou plavbu po Vltavě a díky
tomu jsme měli možnost vidět z hladiny řeky některá známá místa, navštívit
nová místa a hlavně prožít prima víkend na lodi. V sobotu 9. září ráno po noci strávené v holešovickém přístavu na lodi Tulipe
vyplouváme kolem
přístavní kosy proti proudu do centra Prahy. Projíždíme pod Libeňským mostem a
Negrelliho viaduktem a zastavujeme ve štvanické plavební komoře. Radek nám
vysvětlil, co máme dělat, a pod jeho velením „schod“ na hladině úspěšně překonáváme.
Podplouváme pod mosty, u nichž si nikdy nepamatuju, který je který
(Hlávkův, Štefánikův, Čechův a Mánesův), a už je před námi Karlův most. Z hladiny
ho vidím poprvé a je to zážitek.
Před Staroměstským jezem se otáčíme a vracíme
se do Holešovic. Za Libeňským mostem přirážíme ke břehu, uvazujeme loď a na zádi
si připravuju VKV vysílací pracoviště. K zábradlí přivazujeme rybářský
prut a na jeho konec věšíme anténu Háčovku. Pohodlně se usazuju ke stolku a pod
značkou OK1NF/MM rozdávám body v FM poháru. Několik stanic má ze spojení
evidentní radost a to mě samozřejmě těší. Odvazujeme loď, vyrážíme dál po
proudu a já pokračuju ve vysílání. Až do Trojského plavebního kanálu to jde
pěkně. Před nízkými mosty na Císařský ostrov zasouvám prut níž, ale pak dělám
blbost a za druhým mostem prut hned znovu vytahuju. Nedochází mi, že je za
mostem ještě potrubní lávka. Najednou slyšíme podezřelý zvuk a než stačím
cokoliv udělat, je prut zlomený. Tím moje vysílání končí. Jsem na sebe a svojí
blbost naštvaný, ale nenechávám si tím kazit další plavbu.
Na konci kanálu proplouváme plavební komorou Podbaba a míříme dál ven z Prahy. Kvůli
probíhajícím závodům motorových člunů musíme krátce zastavit v Roztokách.
Následuje plavební komora Klecany a krátká plavba do Řeže. Pod areálem Ústavu
jaderného výzkumu, kde byla přesně před šedesáti lety (v září 1957) poprvé v Československu
spuštěna řízená řetězová štěpná reakce, uvazujeme loď ke břehu a na travnatém
běhu děláme piknik spojený s koupáním v řece. Po obědě vyrážíme dál, abychom
s dostatečnou časovou rezervou propluli plavební komorou Dolánky.
Poslední úsek plavby do Nelahozevsi si ještě zpestřujeme
krátkou zastávkou v Kralupech nad Vltavou. V nelahozeveském přístavišti
nás už očekává sympatický majitel mariny se svojí ženou. Pro tento den
definitivně přivazujeme loď, Radek vyřizuje formality a jdeme si
prohlédnout areál mariny. Mají to tady pěkné a trochu zklamání přináší jenom
to, že je v přístavní restauraci svatba a tudíž se tam nemůžeme najíst. Ptáme se na
náhradní možnosti a potom vyrážíme do jediné další místní hospody. Bohužel máme smůlu i tady.
Přicházíme v době, kdy už se jídlo nepodává. Zachraňuje nás vietnamský
obchodník v sousedství, u kterého si kupujeme klobásy a chleba. Vracíme se
do přístaviště a majitel mariny nás nechává opéct klobásy na svém ohništi.
Nakonec tedy přeci jenom máme teplou večeři a ještě si s majitelem mariny pěkně popovídáme.
Po večeři se přesouváme na loď a u teplého čaje s Radkem klábosíme dál.
Julie je po celodenní plavbě zmožená a usíná na lavici. Před spaním si ještě
hraju s přehledovým přijímačem a zkouším proladit krátkovlnná rozhlasová pásma, abychom si poslechli naše oblíbené stanice. Kvůli silné geomagnetické bouři jsou
ale krátké vlny úplně mrtvé. Něco takového už dlouho nepamatuju. Tak aspoň
píšeme pohledy a kolem desáté zalézáme do kajut a spokojeně spíme až do rána.
Přes noc se přesně podle předpovědi mění počasí a vstáváme do deštivého rána.
To nám ale nevadí. Zatápíme si a Radek po vyplutí Radek kormidluje z kajuty.
Za deště proplouváme plavební komorou v Dolánkách, potom už déšť ustává a
můžeme se přestěhovat na palubu. Další zastávka je až v plavební komoře v Klecanech
a potom před komorou v Podbabě, kde uvazujeme loď a obědváme na rozdíl od předchozího
dne přímo na lodi. Zpáteční cesta utíká rychleji, než by se nám líbilo a než se
nadějeme, jsme v Holešovicích. Balíme krosny, uklízíme loď a loučíme se.
Radek ještě předává loď, já s Julií už míříme na hlavní nádraží.
Cestou vlakem domů jsem v duchu znovu na lodi. Bylo to parádní. Díky,
Radku!
Na moje posluchačské reporty odpověděli v září
direktem Alexander OE1PAB, Ľudovít OM3WBQ a YL Marina SA3CJF.
Ve druhé polovině měsíce jsem si našel čas na
poslech na krátkých vlnách. Do posluchačského deníku jsem zapsal především
příležitostné stanice, většinou z východní Evropy. Z Ruska byla v éteru
řada stanic s prefixem R20 u
příležitosti 20. výročí založení Russian Contest Clubu. Stanice RO80RO pracovala k 80. výročí vzniku
Rostovské oblasti, podobně stanice RU80TO
připomínala vznik Tambovské oblasti a UE80OL
vznik Orelské oblasti. Finští radioamatéři pracovali s prefixy OF u příležitosti 100 let od vzniku
Finské republiky, zajímavou značkou byla např. OF100FI/0 z Ålandských ostrovů.
Poslouchal jsem také bulharské
stanice LZ100SK (Sv. Kornélius), LZ73TRC (HQ stanice Thracian Rose Club)
a LZ105PBP (105 let od použití
letadla Albatros FII jako bombardéru). Poláci prostřednictvím stanic HF40O, SO40SONDA, SP40SONDA
vzpomínali na populárně-naučný televizní pořad SONDA, značka HF160MD byla vzpomínkou na 160 let od
narození Michała Drzymały a
SN0NONE připomínala meziválečnou vojenskou radiostanici N1. Dále jsem z východu
poslouchal stanice EO25PZ (25
let Ligy radioamatérů Volyně), EV950M
(950 let města Minsk) a EM130QN. V deníku
mám i značky EI22WAW (Wild Atlantic
Way), OV1RR (Ringsted Radiomuseum) a
mimo Evropu A91ARS, HZ87ND (87. Národní den Saúdské
Arábie), OX90EDR (90 let EDR).
Z chráněných
území vysílaly např. PE44FF a OK4WFF. Nejzajímavější aktivitou OK
amatérů pro mě ale byl provoz OL100SV
(100 let spojovacího vojska) a DX expedice 5T5OK.
Z Afriky jsem také poprvé slyšel Západní Saharu (S01WS) na deseti metrech. Z Oceánie pěkně procházeli Ramon DU8ZN, Peter VK2CR, Jan VK2CIA, Mike VK2BXE, Moz VK3CWB a Grant ZL2GD.
Zajímavostí byly stanice D1WW z Doněcké
lidové republiky a UF6VA z Abcházie.
Zážitkem byl poslech provozu CU2KG,
kdy za mikrofonem seděl a americký pajlap bravurně zvládal Martti OH2BH.
V FM poháru jsem pod
značkou OK1NF/MM z lodi Tulipe (Tarpon 37) rozdal body 12
stanicím na 2 m a jedné stanici na 70 cm. Na krátkých vlnách jsem
poslouchal skandinávské stanice v telegrafní část Scandinavian Activity Contestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat